Spartakiádní vrah, případ Ludmila, bydliště, chodba Verified

Spartakiádní vrah, případ Ludmila, bydliště, chodba

„Mezitím jsme došli k našemu domu. Vytáhla jsem z kabelky klíče, chtěla jsem odemknout. On se ale postavil do dveří a řekl mi, že to nebude zadarmo, když mě doprovodil. Asi pět minut jsme se dohadovali, jestli mě pustí dovnitř…
Pak mě chytil, opřel o stěnu a začal ohmatávat. Přitom se mě snažil líbat, kousal mě do rtů a na krku se mi snažil udělat cucfleka. Byl silně vzrušen, což se u něj projevovalo funěním a přes oděv jsem cítila, že má ztopořený úd.“
Ludmila odtlačovala mladíka rukama, říkala mu, ať toho nechá, že to nemá význam. Nakonec se jí podařilo útočníkovi vysmeknout a znovu se postavit do úrovně domovních dveří.
„Koukej zmizet!“ řekla Ludmila ostře Jirkovi, který jí opět zahradil cestu. „Nebo začnu křičet o pomoc!“
Mladík odstoupil od dveří.
„Tak jdi,“ vybídl ji. „Klidně jdi!“
Ludmila ho poslechla. Zasunula klíč do zámku. Vzápětí ji ale začal mladík zezadu rdousit. Snažila se jeho ruce odtrhnout, ale fyzicky na Jirku neměla. Ztrácela síly, jenom vnímala, že jde do dřepu, aniž by sevření kolem jejího hrdla povolilo. Pak ztratila vědomí.
„Myslím, že mé bezvědomí nemohlo trvat dlouho, ale předstírala jsem mdloby dál. Ležela jsem, hlavu jsem měla opřenou o zeď, se zavřenýma očima jsem vnímala, že si prohlíží moji kabelku. Pak mě začal naprosto laickým způsobem oživovat, a to tak, že mi foukal do úst.“
Ludmile se „vrátilo vědomí“. Jirka jí pomohl vstát, všiml si, že se dívka třese zimou a prožitým šokem.
„Je mi hrozná zima.“ „Tak dobrá. Když budeš klidná a nezačneš křičet, můžeme jít do sklepa. Ale jestli budeš řvát nebo nebudeš povolná, tak tě uškrtím úplně. Je ti to jasný?“
Ludmila přikyvovala.
Jirka marně zkoušel odemknout. Pak vrátil klíče dívce.
„Odemkni ty.“
Vstoupili jsme do domu.
„On byl pořád přede mnou. Vyšli jsme asi tři nebo čtyři schody na první podestu, kde už jsou byty. Mladík hledal sklep, vzdálil se ode mě asi dva metry. Šla jsem blíž ke zdi, on myslel, že chci rozsvítit, ale já jsem zmáčkla jeden ze zvonků u bytu číslo jedna.
Ozvalo se ostré zazvonění, na což ten mladík reagoval útěkem. Utekl i s mojí kabelkou, kde jsem měla doklady, kosmetiku a peněženku s 500 Kčs. To mně ale bylo v tu chvíli jedno, utíkala jsem nahoru do svého bytu a hned jsem se zamkla.“
Ven se Ludmila odvážila až odpoledne, když šla oznámit na VB, co se jí v noci stalo.
Násilníkův popis, který poskytla zněl takto: „Docela hezký, stáří asi 16 let, vysoký zhruba 170 cm, štíhlý, světlé vlasy sčesané rovně do čela, krátce ostříhané.“
Vyšetřovatel osmého pražského obvodu otaxoval incident jako trestný čin omezování osobní svobody. Provedl formální a taky bezvýsledné ohledání místa činu před domem čp. 7 v ulici Pod bání. Po výslechu projeli kriminalisté s Ludmilou Šímovou celou trasu jejího pohybu v mladíkově společnosti. Hematomy na dívčím hrdle otaxoval lékař třemi dny pracovní neschopnosti. Kladenská kriminálka obdržela žádost o spolupráci na ztotožnění neznámého pachatele.
Nájemník domu Lubomír Mlejnek, bydlící ve zvýšeném přízemí, protokolárně potvrdil, že v době 04.00-04.30 hod. byl probuzen naléhavým zvoněním zvonku. Když vyšel na chodbu, zahlédl nějakou ženu, prchající směrem do I. patra.

„Já nevím, jak by se situace v tom sklepě vyvinula. Já nevím, jestli bych tu dívku zabil či nezabil. Já nemůžu vyloučit vůbec nic.“
(z výpovědi trojnásobného vraha před soudem)

Jiří Straka, narozen 14. dubna 1969 Praha, je český sériový vrah známý též jako spartakiádní vrah. V rozmezí 17. února až 16. května 1985 napadl na území Prahy celkem 11 žen, přičemž brutalita jeho útoků se postupně zvyšovala. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Po propuštění z výkonu trestu žije pod jinou identitou.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Straka

https://www.databazeknih.cz/autori/viktorin-sulc-14321